Po válce převzal správu obce revoluční národní výbor v čele s předsedou A. Paseckým a místopředsedou A. Vélou. V prvních poválečných volbách v roce 1946 bylo zvoleno do místního národního výboru 6 zástupců komunistické strany, 2 za sociální demokracii, 5 členů strany národně socialistické a 2 zástupce měla strana lidová.
Události roku 1948 postihly především místní živnostníky a zásadně proměnila tvář tehdejšího zemědělství.
V první polovině 50 let ve Čtveříně skončili se svým podnikáním tito živnostníci: brašnář František Lhoták, švadlena A. Žďárská, klempíř B. Rulec, obuvník a trafikant J. Masopust, pekař Josef Vaner, kovář František Musil, řezník a uzenář M. Kočí, automechanik J. Polák, majitelka pletárny J. Matoušková. V Doubí přestali působit krejčí K. Louda, malíř pokojů a lakýrník V. Prajzler a truhlář S. Tůma.
Kolektivizace zemědělství se nejdříve prosadila především v chudších obcích, kde drobní zemědělci hospodařili na půdách nižsí kvality.
V nejbližším okolí Čtveřína se ustavilo první JZD v Kamení (1949) a hned v následujícím roce v Pěnčíně, kde také probíhaly agitačn hovory se zemědělci. I přesto, že se ještě v mnoha obcích JZD nevytvořila, byly zemědělcům každoročně stanoveny povinné dodávky jedotlivých produktů. Například v dodávkách ovoce byli čtveřínští sadaři druzí v turnovském okrese, a to hned po Paceřicích. Odváděli jablka, hrušky, švestky.
Počátky společného hospodaření nebyly jednoduché. Nízkým výdělkům konkurovaly pracovní příležitosti v nových průmyslových závodech v Turnově. Téměř polovina členů této možnosti využila, také nebyla závislá na nedostačujících příjmech ze zemědělství. Značný počet vesničanů se také nechtěl vzdát soukromého způsobu hospodaření. Jejich negativní postoj ovlivnily i počáteční neúspěchy v hospodaření JZD. Někteří, zvláště mladí lidé, se také po válce zúčastnili osídlování pohraničí a svou obec natrvalo opustili.
Na sklonku poloviny 50. let byla další existence drustva ohrožena. V roce 1954 podala většina členů odhlášku z družstva, takže z dosavadních 117 členů zde zůstaválo jen 49. V roce 1956 bylo ve čtveřínském družstvu jen 29 trvale činných členů.
V prvních dvou poválečných desetiletích byly položeny základy kolektivního způsobu hospodaření v zemědělství. Život vesnice se utvářel ve zcela nových podmínkách. Původní vztah k půdě se značně uvolnil. Mnozí lidé našli zaměstnání v blízkých průmyslových závodech a v nejednom případě odešli do města natrvalo. Na venkov naopak přišli noví obyvatelé, kteří zde našli práci a založili svůj domov.