Noví majitelé Čtveřína Heník z Valdštejna i jeho synové stáli v době vlády Jiřího z Poděrad vždy na straně tohoto panovníka a osobně se účastnili důležitých politických a vojenských událostí.
Jiří z Poděbrad se tehdy dostal do sporu s městy ležícími na území Lužice. Válečná tažení, která následovala, zasáhla zdejší kraj. Vojáci ničili a drancovali vesnice, které jim stály v cestě.
Války a dlouhotrvající rozpory mezi šlechtici negativně ovlivnily hospodářský vývoj té doby. V důsledku politických událostí, provázených i nyní takovými jevy, jako byly např. morové epidemie, poklesl značně počet obyvatelstva, a to asi o 40 – 50 %.
Skalské panství zdědil po otci Jindřich Šťastný z Valdštejna. Také on se vydal cestou novot, které zaváděli jeho sousedé, Smiřičtí a Vartemberkové. Turnovským měšťanům, žijícím na skalské polovině města, udělil mnohá privilegia usnadňující rozvoj emesel. Obchodu zase prospělo povolení dvou osmidenních jarmarků, jejichž se účastnili i vesničané z širokého okolí. Podobně postupoval majitel panství i vůči svým poddaným ve vesnicích. Po přesídlení rodu Šťasných na Chrudimsko, spravoval panstív purkrabí Jan z Vartenberka. Ten byl znám svými úspěchy politickými i hospodářskými.
Pečoval o celkový rozkvět panství, prosperitu svých hospodářských dvorů i rozvoj měst. Turno se tehdy stal největším městem tohoto doinia. Také podmínky života ne venkvoě se poměrně zlepšily. Pravděpodobně v této době znovu ožil dvůr ve Čtveříně, i když dříve zmiňovaná pustá tvrz již obnovena nebyla.
Na počátku 17. století patřil Čtveřín pod rychtu přepeřskou a spolu s touto sousední vesnicí se řadil k větším vsím ve stovnání s ostatními. Žilo zde 11 selských rodin. Nejbohatším sedlákem byl Václav Petříků, který kromě jednoho lánu obhospodařoval ještě krčmu. V penězích 2,5 kopy grošů ročně ve dvou výplatních termínech, na sv. Jiří a na sv. Havla. K robotním povinnostem patřilo: “Ovce stříhati zjara a na podzim, vláčeti dvojíma branama na jaře a na podzim po půl dni, řepy reji jeden záhon, konopí trhati jeden záhon.” Dále musel odpracova 9 dnů o žních a odevzdat 9 slepic a 38 vajec. Obdobné povinnosti, stanovené podle výměry půdy, měli i ostatní hospodáři – Bartoň Kolbaba, Jan – syn Mikuláše, ševce z Jenišovic, Havel Havlíček, Mikuláš Mašků, Havel Hoření, Matěj Hoření, Kryštof Němec, který měl kromě ostatních povinností ještě vždy o sv. Martinu odevzdat jednu krmnou husu. Dále to byli Matěj Šejnoch, Václav Šimáčků a Jan Pechálků, na jehož hospodářství se nacházela ještě jedna pustá hcalupa. Na obecním pozemku stály dvě chalupy, jejcihž obyvatelé platili po jednom groši dvakrát ročně a byi povinni odpracovat dva dny za rok. Na obecních pozemcích žili vždy nejchudší vesničané – podruzi.
Celkově se tedy na počtáku 17. století nacházelo ve Čtveříně 14 poddanských chalup a dva dvory , jeden na panství skalském a druhý na panství dubském.
Doubí bylo jen maličkou vesnicí se čtyřmi poddanskými chalupami, ke kterým patřila nevelká výměra polí. Hospodáři Jakub Kohout, Matouš Čačourek, Brož Lžičář a Jan Lžičář odvádli celkem dvakrát do roka pouze 36 grošů. Jiné jejich povinnosi v urbáři uvedeny nebyly. Měli povoleno chovat pouze po čtyřech kusech hovězího dobytka.
Po smrti Karla z Vartenberka připadlo přepeřské panství, a s ním i Čtveřín, jednomu ze synů, Otovi Jindřichovi. Ten byl znám jako násilník a výtržník, potloukal se po hospodách a neustále zvvětšoval své dluhy. Nakonec musel svůj majtetek rozprodat. Panství koupil Albrech Jan Smiřický, ale týž den vyměnil přepeřský dvůr s okolními vesnicemi s hrabětem Šlikem za svijanskou část Turnova.
Porážka českých stavů na Bílé Hoře nastolila zásadní změny na české politické scéně. Přední představitelé české šlechty byli potupně zbavení života a majetků. Mnozí volili emigraci.